закъуэ

I 1. единственный

/ Зы, зы фIэкIа мыхъу.

* Мывэ закъуэ къалэ хъуркъым. (погов. ) ТIакъуэр закъуэ пэлъытэщи, закъуэр щымыIэж пэлъытэщ. (погов. )

2. одинокий

/ Гъусэ зимыIэ, зыри зыщIымыгъу, щхьэ закъуэ.

* Шынэу щIэпхъуэжа шу закъуэм къарапцIэмрэ пцIэгъуалэмрэ куэдрэ кIэлъыжакъым. Т. Хь.

{Си} псэ закъуэ см. псэ.

{И} закъуэу къэнэн остаться одиноким; осиротеть.

II частица только

/ Къудей.

* {ФатIимэт:} - МымэжалIэ закъуэмэ, дыгъэм фIыуэ зэрисар {щIалитIым} зэран къахуэхъунукъын. Кхъу. Ц. {Хьэжрэт:} - хъунщ жыIэ закъуэ, Софят, сыткIи сыпхуэхьэзырщ. Щ. I.